Autorka Eli Eastonová začátkem července již začíná pracovat na svém každoročním vánočním románu. Jde o součást dlouholeté tradice - prvním dílem byla kniha Blame It on the Mistletoe z roku 2013, kdy Eastonová odstartovala svou kariéru spisovatelky gay-románů. Od té doby napsala více než 30 knih, které zahrnují vše od vzplanutí lásky amišského chlapce až po žhavou hasičskou rodinu (samozřejmě se jim přezdívá "Horké kannoly") a možná nejvýmluvnější je série o paranormálních psech, kteří se mění a jejichž lidská osobnost odráží jejich psí podobu.
Easton se do psaní nepouští poprvé. Eli Easton je ve skutečnosti pseudonym jedné z největších herních ikon - Jane Jensenové, veteránky Sierry Online, která se podepsala pod King ' s Quest VI a vytvořila sérii paranormálních dobrodružství Gabriel Knight. Druhá hra, The Beast Within z roku 1995, byla ve své době pravděpodobně nejlepším dílem full-motion video (FMV) vyprávění, které se ponořilo do hlubokého příběhu založeného na postavách, neuvěřitelné tapiserie historických detailů a, což bylo v té době docela pozoruhodné, doutnajícího queer podtextu, který od té doby našel nový život na fanouškovském centru AO3.
Jensenová se už nějakou dobu hrám nevěnuje - jejím posledním velkým projektem byl Kickstarter pro její studio Pinkerton Road, které založila společně se svým manželem, skladatelem Sierry Robertem Holmesem, a dvacáté výročí vydání hry Gabriel Knight: Sins of the Father. S obnoveným zájmem o point-and-click adventury a akvizicí Activisionu společností Microsoft (dokonce se chystá restart Monkey Islandu) potřebují zvídavé hlavy vědět: Kdy se dočkáme nového dobrodružství Gabriela Knighta?
Tento rozhovor byl pro přehlednost a délku upraven.
Jane Jensenová: To bych si přála. Kdybych mohla, udělala bych Gabriela Knighta už před čtyřmi lety, ale práva na něj má Activision a ten o to prostě neměl zájem. Během pandemie jsem hodně psala a rozkvetla moje introvertní stránka, řekněme to takhle, kdy člověk zapomene, jak být s lidmi. Jako Eli Easton dělám asi čtyři knihy ročně. Takže jsem toho napsal docela dost. Právě dokončuji sérii se spoluautorkou Tarou Lainovou. Nová kniha vyjde vlastně už zítra [ve čtvrtek 30. června].
Začínáte obvykle s takovým předstihem, pět nebo šest měsíců před Vánocemi?
Já vím, je to šílené, že? Je to trochu dlouhý příběh, ale v posledních třech nebo čtyřech letech jsem se věnoval self-pubu, hlavně proto, že nakladatelství, se kterým jsem spolupracoval v oblasti gay románů, v podstatě přestalo platit svým autorům a všichni autoři odešli. Něco jsem už vydal sám a zjistil jsem, že mě ten proces opravdu baví.
Máš nějaké nápady, které jsi celé ty roky nosil v hlavě, ohledně prostředí nebo příběhu pro Gabriel Knight 4?
Mám. Na konci třetí hry jsem měl představu, o čem to bude. Nemůžu si vzpomenout, jestli to byl Gabriel nebo Grace, kdo se zmínil, že po světě existují takové ty další skupiny schattenjägerů (lovců stínů). Napadlo mě, že Grace odejde a přidá se k jedné z těchto dalších skupin a Gabriel je tak trochu sám a lituje. A pak se měl objevit případ týkající se čarodějnictví. Původně jsem pro takový příběh uvažoval o Skotsku nebo o nějakém odlehlém místě, jako je ostrov Mull, a měl jsem nějaké nápady, co se s nimi bude dít během hry, jaký bude jejich vztah a co se s ní bude dít.
Kdybych měl možnost to udělat znovu, musel bych si sednout a promyslet, jestli je to ten správný příběh, ale nejspíš by to tak bylo, protože jsem vždycky miloval čarodějnictví. A to je něco, k čemu jsem u Gabriela Knighta nedostal příležitost. Vychází tolik skvělých filmů - Čarodějnice od Roberta Eggerse, ale právě vyšel i jeden s názvem You Won't Be Alone, který obsahuje opravdu zajímavé odbočky k čarodějnickým pověstem. Ve srovnání s vlkodlaky vzniklo v posledních pěti letech hodně hororů s čarodějnickou tematikou, které měly opravdu skvělou strukturu a zajímavé zvraty v představě o tom, co je to čarodějnice.
Když už mluvíme o vlkodlacích, v některých vašich knihách jsou psi jako měňavci.
Ten seriál vznikl tak, že jsem četla oblíbenou romantickou sérii s vlkodlaky, která se odehrávala na Aljašce, a byla opravdu, opravdu zábavná. Moc se mi to líbilo a řekla jsem si, panebože, chtěla bych udělat něco podobného, ale pro muže-muže. Tak jsem mluvila se svým manželem a řekla jsem: "Potřebuju něco jiného. Nemůžu dělat vlkodlaky, to je příliš banální. Potřebuju nějakou jinou bytost. "A on na to: "Tak udělej psy," protože my máme psy. Milujeme psy. A já na to: "Jo, ale to je trochu divný, ne?" Přemýšlet o sexu se psem? A on na to: "Ne, to můžeš. " A tak se zrodil seriál. Je to romantická komedie. Má to být vtipné. Je to velmi oblíbený seriál. Všechny různé postavy jsou rasy psů, takže je tam postava buldoka, a když jsou v lidské podobě, mají ty vlastnosti, které by měl pes. Šerif města je pastevecký pes, ovčák. Takže se pořád jako snaží kontrolovat, co lidi dělají. Bylo to hrozně zábavné psát.
Nevím, jestli v dnešní době sledujete hry, ale adventury, zejména point-and-clicks, zažívají v současnosti malou renesanci.
Ne, to jsem nevěděl, ale doufám, že je to pravda. Naposledy jsem to slyšel, když jsme rozjížděli náš Kickstarter, a ta renesance se opravdu nedostavila, ale doufám, že tentokrát ano. To by bylo vzrušující. Rád bych se zase někdy věnoval hrám, někdy.
Hrajete ještě sami hry pro zábavu?
Posledních pár let ne. Tato část mého mozku - vždycky jsem byl člověk, který musel něco takového mít. Jsem velmi posedlý. Takže jsem několik let skládal puzzle, stovky skládaček. Byla jsem závislá na křížovkách a na pasiánsu a teď se věnuji quiltování, což je vlastně hodně podobné, rozřezáváte věci a skládáte je do různých vzorů. Je to hodně zaměřené na vzory. Ale v podstatě jsem celý život hrála hry. Jen v poslední době už ne tolik. Ta vysoce detailní, malá widgetová část mého mozku prostě miluje takové věci.
Nepřemýšlel jsi o tom, že bys udělal crossover se svou romantickou tvorbou, například vizuální román pro gaye?
Pokud by se naskytla dobrá příležitost, tak bych to udělal. Před pár lety mě kontaktovala jedna společnost, která se zabývá interaktivní fikcí, a já pro ni něco udělal. Byl to nový startup. Napsal jsem příběh, ale měli opravdu zvláštní systém. Snažili se prodávat mince za různé emoce. A měli všechna ta přísná pravidla, jak to napsat, aby si lidé museli kupovat mince za emoce. A když pak vstoupili na burzu, skončili jen u obsahu vytvářeného uživateli.
Viděl jsem některé z nich, které jsou velmi populární u nové generace na iPadech a podobně, tyto interaktivní fiktivní hry s velmi kreslenou grafikou. Opravdu rád zkouším nové věci, takže jsem vždycky pro to, abych dělal něco nového, když se naskytne příležitost. Ale zatím jsem to nijak zvlášť nezkoumal, hlavně proto, že jsem byl v tomhle běžícím pásu rychlého vydávání svých knih. Bere mi to hodně energie.
Jak je to s křížením vašeho publika - sleduje někdo z vašich fanoušků jak vaše hry, tak romantickou tvorbu?
Je jich málo, ale občas narazím na někoho, kdo tvrdí, že mě našel díky Gabrielu Knightovi, že díky němu našel můj román.
Mám pocit, že v Gabrielových příbězích byla vždycky taková kvaziromantická linka. Je to to, co vás přimělo pustit se do romantiky?
To si nemyslím. Je to jen odraz toho, jaký jsem spisovatel. Moje dvě lásky jsou horor a romance, což zní opravdu psychoticky, ale v dětství jsem četl romance a v mládí jsem četl tuny hororů a v obou případech se to táhlo s Gabrielem Knightem. Gabriel byl rozhodně klasická postava darebáka, zlobivého sukničkáře, kterého si nemůžete pomoct, ale musíte ho milovat a přitahovat.
Když jsem se dozvěděl o tvé práci s Eli Eastonem, cítil jsem se velmi ospravedlněn, protože film The Beast Within měl v sobě neuvěřitelné homoerotické napětí.
Ano, je zajímavé, že to vyšlo najevo. Myslím, že v té době jsem ještě nikdy nenapsal gay román, samozřejmě. Ale hodně mě ovlivnila Anne Riceová, která měla ve svých příbězích vždycky hodně homoerotického napětí, někdy i víc. Výkřik do nebe je jedna z mých nejoblíbenějších knih od Anne Riceové. Je o kastrátovi, který má dlouhodobý vztah s jiným mužem, a v té knize to tak nějak vyplynulo na povrch. Ale ten zájem tu byl vždycky a v poslední době dosáhl plnějšího vyjádření.
Napsali vám nějací homosexuální fanoušci, když vyšla kniha The Beast Within?
Jo. Od té doby, co vyšla hra The Beast Within, a řekl bych, že ne nutně hned, ale v poslední době, dostávám dopisy od lidí, kteří říkají: "Když jsem byl teenager, hrál jsem The Beast Within a tehdy jsem si poprvé uvědomil, že jsem gay, takže to mělo na můj život obrovský vliv. " Takových dopisů jsem dostal celou řadu.
Závěr knihy Gabriel Knight 3: Blood of the Sacred, Blood of the Damned byl takovým klasickým cliff-hangerem romantických románů. A vzpomínám si, že když se to stalo, říkal jsem si, že tohle je věc na úrovni telenovely.
Já vím! [Myslel jsem, že uděláme Gabriela 4.
Stále čekám, až zjistím, co se stalo.
Já vím! V jednu chvíli jsem si říkal, že budu dělat jen knihy o Gabrielu Knightovi. Stačí mi dát práva na šest knih, a pokud se někdy rozhodneš udělat hry, budeš už pro ně mít napsané příběhy a značka zůstane naživu. Ale všechno, co muselo projít právním oddělením Activisionu, trvalo roky, a pokud to nebylo něco, co by jim vydělalo miliony dolarů, nechtěli tomu věnovat čas. Takže něco takového by bohužel bylo opravdu těžké získat povolení. Ale teď je to u Microsoftu, takže je to snad nová hra.
Ano, Phil Spencer mluvil o tom, že chce vrátit staré hry Activisionu.
To by bylo skvělé. Od chvíle, kdy jsme se dozvěděli o tomto oznámení, jsme doufali, že někdo bude chtít tyto projekty oživit a možná udělat GK4. Takže jo, jestli se někdo najde!
